1. |
Vím, co jsi zač
04:07
|
|||
Vím, co jsi zač
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Vrátit čas jen o kousek zpátky
Vzít si, co už je vzdálené
Víc než jenom s úsměvem kráčet dál
Znám tvé sny a znám tvoje přání
Jsem tvůj strach, tvoje trápení
Vím, co skrýváš, vím, co si myslíš
Vím, kde bloudíš
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač,
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
|
||||
2. |
Krkavci
04:19
|
|||
Krkavci
Za pecí ležel jsem, pluhu se smál
Když bratři orali, já tvrdě spal
Já husu do pupku, ať třeba praskne
Jediný můj strach je břicho prázdné
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
S druhými nikdy se nepodělím
Do truhly zlaťáky bystře strčím
Zrcátko stříbrné, na sebe hledím
Hřebenem své černé vlasy hladím
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
Děvečko, tvá líčka červená jsou
Tvé bílé ovečky, kde se pasou?
Je-li dnes v noci doma hospodář?
Já přijdu, lehnu si na tvůj polštář
Já šestý do stolu pěstí buším!
Kéž by tvůj kůň pošel, kobyla zhebla
Kéž by z tvé úrody nezbylo stébla
Slyš naše – rady vaše
Příběhy – poslouchám
Pravdivě – na ně já dám
Vypráví
Jste černí bratří mí, jste zkroušení (Jsme černí jak uhel, to je náš trest)
Podlehli jste lidskému vábení (Osidla ďáblova lapí tě hned)
– I na tebe číhají pokušení
Jsem dívka mladičká, jsem trochu zvídavá (Slyš naše příběhy a na ně dbej)
Kéž se nestane ze mě dáma zhýralá (Neskonči jako my, žít v hlavě s démony)
– Kéž tě nástrahy nikdy nelapí
|
||||
3. |
Síla vítězství
04:52
|
|||
Síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Máš rád vůni krve, vřavy bitevní
Sirný pach a popel šedivý
Vládneš strachem, ubíjíš slovem
Cítíš sílu vítězství
Dáváš pocit viny všem, co tě znají
Jsi nejlepší a kdo tě převýší?
Rozdáváš rány, svazuješ vůli
Snad Bůh ti někdy odpustí
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám!
„Krev na svých rukou mám.
Bolest, kterou jsem způsobil, teď sám vnímám.“
Stále bloumáš tímhle světem
Ve stínech proč hledáš satisfakci
To, co ti slíbil, pořád nemáš
To, cos sel, teď sám sklízíš
Čemu se divíš, sám sis vybral
S kým jsi smlouvu krví stvrdil
Pro chvíli štěstí, bez uspokojení
Pro marný pocit vítězství
Ještě poslední bitva tě čeká, zvláštní hra, co musíš hrát
A až vyhraješ sám nad sebou, poznáš, co je to síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
|
||||
4. |
||||
O lásce, o válce a o krvi
Ke dveřím panenky hoch chodíval
Kytky ji každý večer nosíval
Chtěl si ji před Bohem za ženu vzít
Ona ho nechtěla za muža mít
Prosil ji co večer u jezera
Pojď se mnou, panenko, do kostela
Nepůjdu, skoč radšej do tej vody
Nedostaneš už víc jinej rady
Aj, koníček táhne vůz cestou
na něm jen mrtvá těla jsou
Aj, krvička teče dolů struhou
v kolejích rudé louže jsou
V komůrce druhého hlavu složí
Kam její duša, když takhle hřeší
Mladíka srdce teď hořce bolí
Do vody černej se skočit bojí
Bubeník na vojnu vířením zval
Hoch do svých rukou vlastní osud vzal
Nechal se k armádě naverbovat
Snad ho tam srdéčko přestane rvát
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Na vojně páni ho vycvičili
Šavličku broušenou darovali
Botky a kabátek prošívaný
Snad ho cizí bodák nezkrvaví
Čtrnáct roků už vojáček sloužil
Pro dívku v srdci se stále soužil
Až jednou nepřítel zabubnoval
Vojáčka škaredě pošavloval
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Vojáček na poli posekaný
Šavlička i kabát zkrvavený
Našli ho ležeti, zavázali
Maměnce domů ho odeslali
Za humny vojenské vozy klapou
Frajárkám u cesty slzy kanou
Vojáček Bohu duši poručil
Dřív, než dávnou milou okem spatřil
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Proč jsi mě za ženu nechtěl si vzít
Proč jsi radš do krutej vojny chtěl jít
Mohla jsem mladého muža míti
Nemusela starého živiti
Do temné vody teď ty sama skoč
Proradné srdce tam v hloubkách umlč
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
|
||||
5. |
Alegorie smrti
04:25
|
|||
Alegorie smrti
Já spát nechodím, nikdy čas neměřím, dozadu se nedívám
Soucitem neplýtvám, prosbám se vysmívám, jsem neúplatná
Zbývám jediná, co jí všechno projde, neptám se, zda smím
Stávám na cestách, lehávám v postelích, chodím neohlášená
Přihlížím neštěstím, zdravým se vysmívám, já jsem lhostejná
Mávám na pozdrav dětem kolem jdoucím, jednou se vrátím
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou nic z toho, co bys chtěl
Úpí bohatí, čekají nemocní, až je taky navštívím
Otčenáš odříkám, ke spánku ukládám svým pohlazením
Bázeň přede mnou, pak bol doprovází tiché kroky mé
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si vůbec nic tam, kam půjdem
Kruté i tajemné je poslání mé, nevyhnutelné
A až se jednou budeš cítit tak trochu navíc a sám
Já tě čekám, jsme přece staří známí
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou vůbec nic
|
||||
6. |
Možná teď naposled
05:07
|
|||
Možná teď naposled
Zeptej se sám ostnů, proč růži stráží
Dne, proč se vzdává noci rád
Nalhávej si dál, že čas neutíká ostatním
Že se nezmění staletí
Plyne voda i čas, bez zaváhání
Stín na svou chvíli nečeká
Nezachytíš stejný úsměv dvakrát, uniká
Než se ze spánku probudíš
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
Řekni, co chceš, už dnes
Zítřek už druhou příležitost nedává
Řeka to ví, že když kolem břehů proplouvá
Že se nikdy víc nevrátí
Vstávám den co den a zase znovu doufám
V temný pohled, vlasy havraní.
Každý můj nádech to provází.
Možná teď naposled.
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
|
||||
7. |
Bratříčku
04:51
|
|||
Bratříčku
Pro tebe na nebi hvězdičky nesvítí
Objetí bez lásky, úsměv, co zabolí
Nestyď se za slzy, za to, co vše ti vzali
Zázraky nečekej, postav se na nohy
Musíš být statečnej, bojovat s neduhy
Odpouštěj, ať už ti cokoliv udělali
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám
Dříve než poslední světýlko naděje uhasne v nás
Ještě jednu pohádku, bratříčku, ti dopovím
Dříve než vše dobré na světě stín zahalí
Bratříčku, schovej ty opojný drobný lístky
Pocity jistoty vytřískaj z tebe duši
Raděj už nezkoušej, kde máš svý mantinely
Pozorně poslouchej, kdo na tvé srdce buší
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku zklamaný, utíkáš do blahých snů
Opouštíš svět temný, chceš hledat zapomnění
Kolem se rozhlédni, ať poznáš cenu svých dnů
Nebuď už otrokem, časem se hodně změní
Nenech si namluvit falešnou víru
Všechno má na světě konečnou míru
Uteč a nedýchej smrtící síru
Přeji ti žití tvé v klidu a míru
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku, nezoufej, všechno zlé jednou skončí
Jen se drž, nepouštěj, nesklouzni, led je tenký
Studené cely a mříž v okně, tak to končí
Nedělej další hlouposti – na to je život krátký
|
||||
8. |
Intermissum
05:02
|
|||
instrumental
|
||||
9. |
Prach králů
04:50
|
|||
Prach králů
Čas odvál prach mocných králů a hrady chátrají
Rytíři se pustým krajem nečinně toulají
Zbraně štítonošů stárnou, i meče rezaví
V krčmách mezi bandou chátry korbely zvedají
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy
Symbolické znaky síly, v kterou nikdo nevěří
Na věžích stále tiše visí královské zástavy
Roztrhaná torza slávy, kterou nikdo nevrátí
Ani lůza nezůstává, zlaťáky dochází
Prostí lidé ze svých vesnic se smutkem odchází
Kde je sláva padlých pánů, kde velká vítězství
Fanfáry už nezní zámky, trubači netroubí
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
A tak déšť i zbytky smývá, kroniky mlčící
Inkoust vyschnul v kalamáři, písaři nepíší
Hradem výr po nocích létá jak v Shakespearových hrách
Už víc nepřekročí nikdo země téhle práh
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
|
||||
10. |
Hlas uvnitř
03:10
|
|||
Hlas uvnitř
Zní v hlavě tvé, zní tiché šeptání, to hlas čísi neznámý
To tě trápí, že je povědomý, klam, či přítel ztracený
Ve dne zpívá, v noci snívá a tvá nejtajnější přání zná
Předstíráš, že neslyšíš, na to jednou doplatíš
Cíle snadné nemusí být ty správné
Utápíš se ve lžích, pravdě dveře zavíráš
Všechny moudré rady hloupě odmítáš
Zákony ctí, zákony beze lstí radu svou ti nabízí
Napovídá, napomíná a bdí, jako stín tě provází
Když vědomí spí, svědomí ví kam dál po cestách vyšlapaných
Je to hlas, co slyším, je to bouře uvnitř vás
Je to odhodlání víckrát neprohrát
Je to směr kudy jít, průvodce tvůj na cestách
To je síla, která proudí skrze vás
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
|
||||
11. |
Dimitto tibi
03:47
|
|||
Dimitto tibi
Timeo te, tu est durus
Severitas video in tuis oculis
O filia ingrata, non es parens
Perdit diem et nox
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Timeo te, tu est malu
Male mecum agitur debeo semper facere
Sine me aliter malum feres
Ego morbo gravi sum
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Ecce ego morior, ecce ego morior, en ego morior
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Noli timere tantummodo crede, filia fides tua te salvam, fecit vade in pace
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
|
Rosa Nocturna Brno, Czech Republic
Rosa Nocturna is a symphonic-folk metal band from Brno, Czech Republic. Rosa Nocturna emphasizes female vocals with czech
lyric, symphonic elements and strong guitar riffs.
They stress an interaction with the audience. During their show they invite volunteers from the crowd onto the stage.
So if you ever wanted to play in a band, you have the opportunity to do so at every show of Rosa Nocturna.
... more
Streaming and Download help
If you like Rosa Nocturna, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp